Úvod 3 - Život je pes

Tady poodhrnu něco z mého života a příběhů z mého okolí, co nám mají co říct.  Budou to jen kapičky rosy. Více ne, nezlob-te se.

Synku, to není možný, co ty jsi za prase.

Tatínku nerad bych oponoval, ale co nám paní učitelka říkala, tak dle dědičného DNA musíš být prase taky, pokud jsem jím já.

Nó, podle toho jak do lidí ryju, tak asi joo.

Jednou ráno nemohu rozhýbat, ty své z rezavělé klouby. Rozhodnut je tedy nahodit do funkčního stavu prudkým pohybem. To doopravdy nebyl dobrý nápad. Slzy tečou proudy, více než z Niagárských vodopádů. V ten moment se rozlítnou dveře a v nich můj synek.

Tatínku co je ti.

To nic není, jen jsem strašně štastný, že tě mám.

Skončil jsem v jeho obětí.

Pro tyto chvilky žijeme

V té době to se mnou po zdravotné stránce nevypadalo nejlépe a synku to neuniklo.

              Tatínku, že mi nezemřeš.

                       Synku, slibuji ti, nebude to dříve než naši ( češi ) přistanou na Mars. To doopravdy jen tak brzo nebude.

             To já vím, tak tedy slibuješ. ( Často se spolu díváme na dokumenty )

                      Jo slibuji.

Za něolik let se objevuje zpráva: Češi se připravují k cestě na Mars.

            Tati, to jim nikdy nedovolím.

                                        A tak jsem se stal nesmrtelný.

To tak sedím u lékaře v čekárně a čekám na výsledky. Za nedlouho vyjde doktor ven, podívá se mne, zakroutí hlavou a zas bez jediného slova odejde. Po krátké době, to z opakuje. V čekárně to udělá rozruch, nikoho nebere a chvilku na to opět přijde, podívá se dlouze na mne a začne:

Pane ...., nic proti vám nemám, ale vy už tu nemáte být. Dvacet let studuji, pak makám a dalším patnáct let studentům vštěpuji do hlav nějaké analízi, abych nakonec viděl tu blbost. To jste mne doopravdy neměl dělat. Co s tím budete dělat.

Naštěstí jsem o něm věděl, že patří k těm, co každou situasi využijí k rozptýlení pacientů.

Pane doktore, to abych raději  skočil z okna, ne?

Tak se na něj podívejme, skákat by se mu zachtělo. Přešel k polici plnou knih a pokračoval: Já mohu tady to všechno vyhodit a on by skákal. To, že budu až v důchodu si připadat za .... mi nikdy nenapadlo.

Pane doktore, to je věda i Eistain se mílil, jsme jenom lidi.

Tak víte, vy Eistaine, tady máte papíry a uvidíme se hned, jak to oběhnete a to vám nějakou dobu potrvá, snad přijdeme co s vámi dál. Jinak vám blahopřeji, smrtka právě přišla o práci. Podal mi  lejstra na deset vyšetření, to už zas nebylo do smíchu mne.

Konec dobrý, všechno dobré.

V tomto příběhu se vracím hodně let zpátky. Pracoval jsem tehdy ve velkém průmyslovém gigantu, který zaměstnámal mnoho lidí ze spřátelených států. Samozřejmě docházelo k zajímavým situacím. Jednu vám rád budu vyprávět.

Dohoda byla jednoduchá, jdeme na koncert Karla Gotta, kupodivu většina věděla o koho jde. Byla jsme docela zajímavá skupinka. Já čech, jedna bulharka, jedna  řekyně, tři větnamky a dvě kubánky. Zajímavá osmička. Jednalo se o pěkná mladá děvčata. Není divu závidivé pohledy od kolem stojících mladíků, mnohdy už posílené nějakou tou lahvikou alkoholu. Zanedlouho se dalo vycítit ve vzduchu napětí, ale rozhodli jsme se zůstat. Pak to přišlo:

Kde jsi vzal tu zologickou, ozvalo se od mladíka za mnou

Je pěkná, co?

Nechtěl bych ji ani zadarmo, připletl se do toho další

Také bych ji vám ani nesvěřil.

Připadá mi, že stojím v pralese, pohrdavě dodal další.

Snad raději vypadněte, než přijdete k úrazu.Víte, prales bývá dost nebezpečné prostředí.

To už jen vidím, jak přeskakují řady a hrnou se na nás, nebo spíše na mne. Co se stalo pak, bylo pro mne překvapení. Kubánka mne docela tvrdě odšoupla z místa dění a pak už jen vidím, jak vzduchem někdo letí. Ted se k ní přidali ještě dvě větnamky a udělali kolem nás bariéru. Dva opilci se pokouší pomstít kámoše a dopadají stejně, aby jim to nebylo líto.

Ty vole, co to je, namítá další z nich stojíce opodál.

Osobní ochranka, vole: zaznělo od té roztomilé kubáky a uděla s oběma větnamkami několik kroků směrem k němu. Na nic nečekal a vzal roha.

Při představení to udělalo rozruch, nebylo sice přerušeno, ale pozornost si to vyžádalo. Děvčata se uklonila. Odezva byla veliká, potlesk v té chvilce patřil jenom jim. Věřím, že sám velký Kája jim ho rád dopřál a neokomentoval to jen proto, že neznal poentu události.

Byl jsem patřičně hrdý, byl jsem jediný čech s osobní ochrankou, kterou mi mohl závidět celý svět. Až později se dozvídám. Ta kubánka s velkým srdcem je mistrině své země v bojových umění. Uznejte sami, neměl jsem zas jednou kliku.

Děvčata děkuji, mám vás všechny moc rád.